Kdo je Duše Hraní?

Manželé Markéta a Petr Kašparovi. Pocházíme z Litomyšle, kde také žijeme. Máme tři krásná dítka
na domácím vzdělávání, labilního psa, velký rodinný dům a malou zahradu. Snažíme se být šetrní k
přírodě, pečeme si svůj kváskový chléb a milujeme dřevo.

Markéta
Jsem duše co si ráda hraje a tvoří cokoliv z čehokoliv. Co mám na mysli to mám i na jazyku a
nedokážu lhát. Miluji handmade tvorbu, lokálnost, udržitelnost a neobejdu se bez kávy.

Patřím k lidem s perem a papírem v ruce a ačkoliv jsem znamením inovativní Vodnářka, nějak
se to ve mně neodráží a těm technologiím stejně nerozumím.

Nejvíce svého času věnuji své rodině, dětem, které se vzdělávají sami doma a já na to
dohlížím. Nasytit pětičlennou smečku zabere také nemalou část dne. Když mi přeci jen nějaká ta
chvilka zbyde, trávím ji buď s rukama v hlíně, nad knihou, nebo tvorbou pro vás.

Petr
Je duše klidná, trpělivá a neuvěřitelně přející. Má specifický styl humoru, který se dědí po
generace. Miluje škodovky, muzikály, cestování a točenou Poličskou 11°.

Patří k těm mužům co mají ve skříni montérky zvlášť na práci a zvlášť na slavnostnější
příležitost. Proto ho málokdy zahlédnete v něčem jiném, ale pracuje na tom.

Je neskutečně šikovný a jakákoliv fyzická práce mu jde od ruky. Co ještě neumí, to se rychle
naučí.

Když zrovna netráví čas svou prací jako pokrývač a klempíř, zvelebuje náš domek či zahradu,
odpočívá u hraní s dětmi, nebo plánuje náš další rodinný výlet či dovolenou.

 

 

Jak vzniklo Duše Hraní
Už jako malá holka jsem si sama vyráběla náušnice. Ráda jsem je střídala a z každých trhů
jsem si přinášela, alespoň jedny nové.
Když jsem vyrostla, vdala se a porodila dceru a za dva roky syna, šla má kreativita k šípku.
Vše se točilo jen kolem dětí. Bylo to krásné období, ale také dost náročné na psychiku.

Každá maminka mi potvrdí, že nejdřív obstará děti a pak sebe. A tak s příchodem třetího dítka mi bylo
jasné, že se musím začít nějak kreativně realizovat. Jinak by to mohlo špatně dopadnout.

Nejdřív jsem sáhla po štětci a plátnu. Střídala jsem dost technik i náměty, které namaluji.
Nakonec to skončilo u mandal a přírodních motivů. Moje prvotiny jsem rozdávala jako dárky a na
popud zvenčí je nakonec začala prodávat.

Jenomže na malování obrazů potřebujete mít větší čas v kuse, když už si dáte tu práci a
namícháte si všechny ty odstíny co potřebujete k malbě. A to já s dětmi neměla.
Začala jsem malovat na cokoliv menšího, než byla plátna. Třeba dřevěné pokladničky,
všelijaké krabičky, svícínky, rámečky, atd. až jsem namalovala i první dřevěné náušnice.

Co jsem nerozdala, to se mi doma hromadilo. A tak přišla myšlenka, začít podnikat a dát své
tvorbě nějaký název. Hned jsem věděla, že to bude něco s duší, protože při mé ruční tvorbě se právě
má duše nejvíc tetelila blahem a spokojeností, že si může hrát a myslet i na sebe. A tak vzniklo
Duše Hraní.

Při své povaze nedokážu dělat jen jednu a tu samou věc stále do kola. Proto je má nabídka
širší a stále se zvětšuje. Jen jedno zůstává stejné a to věrnost přírodním materiálům a motivům.
V nabídce najdete náušnice všech velikostí, náramky, náhrdelníky, korále, brože, lapače snů,
dřevěné bytové doplňky, prkýnka, podtácky, svícny i obrazy. Nejčastěji používám malbu, kresbu a
vypalování.

Pracovat se dřevem mě neskutečně baví, ale s pilou a bruskou už taková kamarádka nejsem. A
v tenhle moment přichází na scénu i můj muž, který všechny ty dřevěné komponenty řeže. Vymýšlí
a realizuje moje přání ať už na výrobu stojanů, svícnů, podtácků. Zkrátka bez něho bych neměla na
co malovat, co tvořit a nebylo by ani Duše Hraní.